Za rok se za tenhle web nejspíš budu stydět

„Technologie tu není, aby nás nahradila, ale aby nás posunula dál."

Touhle větou jsem v lednu 2025 uzavřela článek o redesignu svého portfolia. Teď jsem si ho přečetla znovu a je mi z ní nepříjemně. Mohl ji napsat kdokoliv a nic tím neříct.

Ve stejném článku je dvanáct vygenerovaných ilustrací k reflexím předmětů. Mozek složený z knih, lupa nad grafy, strom, jehož větve představují aspekty vzdělávání. Tehdy mi přišlo neuvěřitelné, že si k článkům můžu pomocí AI jen tak doilustrovat obrázky, a byla jsem na to pyšná. Dokonce výjimečně AI trefila i nějaká slova bez chyb! Dneska je nedokážu otevřít bez trhnutí. (Kdo se chce zasmát, je to tady.)

Podobné ilustrace zestárly rychleji, než jsem čekala, protože mezitím vylezly ven. Vidím je na letácích na vesnické akce a na meníčkách v restauracích. Ta samá estetika, přeplácanost a ten samý pocit, že se u toho nikdo nezastavil.

Každý redesign maže to chytré z minulého

V lednovém článku popisuju, jak jsem ze studentských reflexí odstraňovala „efektní sračičky": ručně vkládaná menu v každém článku a featury, které mi v roce 2021 přišly cool a o čtyři roky později už vůbec ne.

Letos jsem to samé udělala s lednem. Vyhodila jsem embedy, widgety, které jsem tehdy lepila, protože jinak to (s mými znalostmi a dovednostmi) nešlo, a generované obrázky všude, kde jsem si mohla pomoct jinak.

Tohle se opakuje pokaždé. Blogovat jsem začala ve dvanácti letech, byl to blog o hře The sims 2. Pak z něj byl puberťácký deníček. Na střední mi sloužil jako učební deník, kterým jsem se připravovala na maturitu. Na vysoké z něj bylo povinné portfolio ke státnicím a po škole profesní vizitka. Při každé předělávce jsem našla něco trapného, co mi rok předtím přišlo geniální.

Proč jsem letos předělávala všechno

Vdala jsem se. Kromě pasu, občanky a řidičáku bylo potřeba vyměnit i doménu, což je asi nejnovější položka na seznamu svatebního papírování. Když už to stejně měním, říkala jsem si, pohraju si s tím a aspoň zjistím, co je to ten vibecoding. Předtím jsme o něm slyšela, ale neviděla pro sebe use-case.

Stavěla jsem ho v létě, po víkendech, s Claudem. Vzniklo z toho 146 commitů za devatenáct aktivních dnů, 92 z nich padlo na sobotu nebo neděli. Web běží na Astru, obsah spravuju v Keystaticu, hostuje to Vercel a všechno leží v mém repozitáři.

AI mi neušetřila ani hodinu

Tohle je jediná věc, kterou o vibecodingu můžu říct s jistotou, protože tenhle web v různých podobách předělávám od dvanácti a mám s čím srovnávat.

Času to zabralo spíš víc. Lednový redesign byl týden patlání ve WordPressu, letošní zabral celé prázdniny.

Posunul se ale strop. Dvojjazyčný web se zrcadlenými stránkami, vlastní vyhledávání a filtrování v projektech i na blogu, interaktivní učebnice facilitace nebo sekce Mediální výchova v předmětech, kde je sedmnáct předmětů provázaných s jedenácti metodickými rámci. Nic z toho bych si na WordPressu s koupenou šablonou neobjednala ani sama u sebe, protože bych dopředu věděla, že to skončí u tří rozšíření, která se navzájem rozbíjejí.

A poprvé mi obsah nedrží blog.cz, eStránky ani WordPress. Za dvacet let jsem se asi osmkrát stěhovala mezi platformami a pokaždé jsem tím ztratila kus obsahu a hodně nervů. Tentokrát jsou články obyčejné soubory ve složce, a když se rozhodnu odejít z Vercelu, vezmu si je s sebou.

Na co jsem u toho musela myslet

Tohle je část, kterou bych si sama před prázdninami ráda přečetla.

Než vznikla první stránka, byly v repu všechny články z WordPressu a projekty vytahané z Excelu. Do té doby jsem to dělala obráceně, tedy vybrala šablonu a pak do ní cpala texty, a vždycky to bylo znát.

U obrázků jsem zjistila, že mám v uploadech 166 MB fotek nahraných rovnou z foťáku. Po kompresi jich zbylo 18,6 MB. Roky jsem tím trestala každého, kdo si web otevřel na mobilních datech. Pohlídala jsem si také obecně přístupnost webu, protože je pro mě hodnotově důležitá.

Největší rozdíl oproti minulým redesignům je, že si pravidla hlídá stroj místo mě. Build neprojde, když má obrázek prázdný alt text, když je někde nedostatečný kontrast nebo nesprávně nastavený styl a pořadí nadpisů. Easter eggy měly od začátku podmínku, že nesmí rozbít čtečku obrazovky ani ovládání klávesnicí. Diamant nad hlavou i studentská čepice po kliknutí tam díky tomu jsou, aniž bych mezi hravostí a použitelností musela vybírat.

Využila jsem si sílu prototypování. U každé větší featury jsem nechala naprogramovat minimálně tři varianty, procházela je a kombinovala z nich. Tohle bych doporučila každému, kdo neumí popsat, co chce, ale pozná to, když to vidí.

A ikony jsem si nakreslila sama a počítač nechala jen zvýšit kvalitu po nascannování a odstranit pozadí. Všech sedmdesát tři. Po lednové zkušenosti mi to přišlo jako jediná poctivá varianta.

A za rok?

Nový web se mi líbí a přesně to mě znervózňuje. V lednu 2025 se mi ten předchozí líbil taky a v roce 2021 jsem byla nadšená z růžovo-tyrkysové verze se třpytkami.

Generovaným obrázkům stačil rok a půl, aby se z „to je neuvěřitelné, co všechno jde" stal AI slop. Netuším, jak dlouho to bude trvat slovu vibecoded, ale nevidím důvod, proč by mělo být výjimkou.

Poučení na konec tentokrát nemám, mám jen poznámku pro sebe: přečíst si to v září 2027 a napsat, co z toho platí :)

Webařka ze mě nebude, je to koníček na víkendy a profíci na webu určitě najdou milion much. Najdete-li, dejte vědět. Ráda to zlepším! A kdyby se vám chtělo hledat něco jiného, než mouchy, na jedné stránce je flipchart, na který se dá kreslit :)